Životabáseň se stejně jako řízená představivost zaměřuje především na naše emoce, pracuje s pojmy, jako je strach nebo láska, ptá se na naše smyslové vjemy, prožitky a sny. Jejich zvědomění může být jedním z důležitých článků, které nás vedou k aktivitě vycházející z krajiny srdeční.
Životabáseň pomáhá:
- formulovat city, pocity a vjemy;
- vyjadřovat postoje;
- zvolit z mnoha možností jen některou;
- vcítit se do jiné osoby;
- myslet empaticky;
- reflektovat téma.
Životabáseň je možné zadávat dvojím způsobem:
a) Čteme a zároveň píšeme na tabuli studentům postupně instrukce nebo začátky veršů a pokaždé počkáme, až si „verš“ všichni doplní vlastním textem.
b) Rozdáme studentům předtištěný pracovní list, do něhož dopíší své verše. (Tato verze někdy studenty svádí k mechanickému vyplňování typu doplňovačka).
Studenty upozorněme, že nejde o rýmy a v prvé řadě nejde ani o poezii. Ta vzniká jaksi mimoděk, jako výsledek dobře konstruovaného zadání, které nedovolí, abychom nakonec „báseň“ vnímali jako nepovedenou.
Při sdílení životabásní si studenti uvědomují svou originalitu, podobnost nebo jinakost, neexistenci kategorií „správně“ – „špatně“.
Životabáseň (až na výjimky) používáme většinou v reflexi.
VARIANTY
|
Životabáseň (varianta I) Jsem: (Rozhodni o jméně toho, o kom píšeš. Bude to XY, nebo mu dáš smyšlené jméno a příjmení?) Otázka pro studenty: Napíšeš na začátek i na konec básně pomyslné jméno a příjmení, nebo jen jméno/jen příjmení? Nebo pokaždé jinak? Bude tvá pomyslná postava XY? Na začátku i na konci? Vyber si z velkého počtu variací, které máš k dispozici, nebo vymysli nějakou svou.) |
|
Životabáseň (varianta II) První sloka: Jsem (dvě vaše speciální vlastnosti) Druhá sloka: Tvářím se, že jsem (co skutečně předstíráte) Třetí sloka: Dobře rozumím, že (něco, co vážně dobře znáte) |
Metodu zpracovala: Nina Rutová
