Většina metod kritického myšlení patří do nástrojů pro strukturované myšlení a zaměstnává spíše levou mozkovou hemisféru, která pracuje, když informace třídíme, analyzujeme, syntetizujeme, vyhodnocujeme. Pomocí metod kritického myšlení trénujeme spíše racionální nežli emotivní přístup k informacím.
Snad se ale shodneme v tom, že impuls, který vede k rozhodnutí v něčem pomoci svým bližním, většinou nepochází z čistě rozumové kalkulace. Obzvláště v lidsko-právní tematice rozhoduje hojně o našem zapojení/nezapojení cit, respektive soucit. (V mnohých kulturách a náboženských směrech je dokonce soucit s utrpením bližního jedna z nejvíce ceněných ctností. Soucit s ostatními bytostmi je to, co žene některé buddhisty k aktivismu a křesťany ke skutkům milosrdenství, soucit s trpícími a pomoc těmto lidem patří mezi základní články víry v hinduismu.)
Je-li řízená představivost (imaginace) vedoucím skupiny nebo učitelem vhodně (tedy pomalu, klidně a přesně volenými větami) vedená a není nadužívaná, měla by zúčastněným pomoci dostat se v představách do míst, která zatím nenavštívili, být u událostí, u kterých ještě nebyli, a vnímat pocity, které z dané situace vyplývají. Empatická představivost může ovlivnit naše soudy, vést k rozhodování z oblasti srdce. Vhodné načasování, věcnost, absence sentimentality dělá z této metody účinný prostředek, který může vyvolat impuls k jednání, ke změně postoje, k soucitu.
Řízenou představivost většinou zařazujeme v evokační fázi.
Řízená představivost pomáhá:
- usměrnit myšlenky;
- vcítit se do neznámých krajin, situací a osudů;
- jednat empaticky/citlivě;
- v rozhodování, zda budeme, či nebudeme k situaci bližních lhostejní.
Metodu zpracovala: Nina Rutová
